Basenji jsou všeobecně známí svou láskou k teplému počasí. A letos je počasí pro malé Afričánky vskutku ideální. Je pořád vedro a málo prší. A tak jsme vyrazili za trochou osvěžení do zatopeného lomu u Berouna. 

Podle tipu, který jsme dostali, je lom skoro prázdný, moc lidí o něm neví. Cestou se nám podařilo parádně zabloudit, hledali jsme správnou odbočku, ale byla tam jen jedna, kde proudily davy lidí v letním oblečení s dekou v podpaží… ano, byla to ta správná odbočka. O lomu už tento víkend věděli všichni.

Vydali jsme se po polní cestě k lomu, vedro začínalo být opravdu nesnesitelné, dokonce i Gambo měl jazyk až na zemi. Zem byla vyprahlá, potkali jsme jen jednu jedinou louži, která už byla skoro vyschlá, zůstalo z ní jen bahýnko. A Gambo bez jediného zaváhání zamířil přímo do ní a jako rozkošnický hroch se v tom bahnu začal vyvalovat a neuvěřitelně rychle se z něj stal maskovaný uličník.

'

<img src=‚http://g­ambo.cz/wp2.1cs/wp-content/gambo_bah­no.thumbnail.jpg‘ alt='Gambo maskovaný/>

Cestou do lomu jsme se hodně nachechtali a všichni kolemjdoucí nevycházeli z údivu. Není nad basenjíka, který prý úzkostlivě dodržuje čistotu a myje se sám jako kočka. No, asi pokrok ve vývoji tohoto primitivního plemene.

V lomu jsme Gambovi vrátili původní podobu ponořením do vody, dokonce Gambo i plaval. Hezky od páníčka k paničce a zpět. Pak už se jen slunil na dece a občas ponořil tlapky do vody, aby se ochladil, ale zas aby se moc nenamočil, že? Brrr, vodička.

Cesta zpátky už byla naprosto obyčejná, pod zaparkovaným autem vyšťoural „take away“ krabičku se smaženými žampiony a bramborami. S klidem zkušeného lovce a elegancí basenjiho ji tlapkou vystrkal ven a snadno otevřel záklopku. Ale páníčci mu to nedovolili sníst, tyrani.

Tento příspěvek byl publikován dne 23. 7. 2007 (Pondělí) v 22.06 v rubrice Gambo a jeho život. Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál. Můžete zanechat komentář nebo trackback z vašeho webu.