Každý rok se koná basenji sraz (většinou v areálu v Dole u Blatné). Ani letos to nebylo jinak. Sraz se konal v polovině června v areálu Radost. Něco však bylo letos úplně nové… Poprvé byl na srazu Gambo (v doprovodu páníčků). Na sraz jsme se moc těšili, vidět pohromadě 50 basenjíků se jen tak nepodaří. Byli jsme děsně zvědaví, co na to Gambo řekne. Psích kamarádů má spousty, určitě ho nepřekvapí větší skupinka psů. Ale setkání takového počtu doslova šelem je vždycky nepředvídatelné.

Dorazili jsme až navečer, většina pejsků už byla na místě a taky už byli docela utahaní. Gambo mezi ně hned vyrazil a snažil se očmuchat, co se dalo. Žádné velké divočení už se nekonalo, přeci jen byli všichni utahaní z cesty a spoustu šarvátek už měli za sebou. Ale přesto to bylo neuvěřitelné, pohled na stádo rezavých psů, kde občas vynikne nějaký trikolor, je úžasný. Navíc basenji nejsou ve vyjadřování vyjímeční jen svým jódlováním, ale pozoruhodná je i jejich mimika:

Gambo se hezky přivítal se svými brindle bratříky (Gustou a Goldym) a taky se svou maminkou Eliškou. A protože jsme na sebe byli zvědaví i páníčci, šli jsme si všichni sednout s pesanama do místní hospůdky.

My jsme vyměňovali informace o výchově našich drzounů a basenjíci courali mezi stoly, občas vyběhli ven nebo prostě chrupali pod stolem. Tam se taky udála první šarvátka. Gambo nakouknul do pelíšku Gusty a ten si ho velmi tvrdě bránil. Trošku se pohádali, ale nic velkého (dospělí basenjíci jsou mnohem drsnější). Gambo z první bitky vyšel hůř, pohryzaná přední nožka mu bohužel zajistila na dalších několik dní kulhání. Ale aspoň jsme doma měli Pajdu.

Gambo byl ale stejně fešák:

A pod vousky si pobrukoval: „To je nám ale pokulháníčko.“

Hlavní dny nás ale teprve čekaly. Bohatý sobotní program a nedělní klubová výstava.

Tento příspěvek byl publikován dne 26. 6. 2007 (Úterý) v 11.00 v rubrice Gambo a jeho život. Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál. Můžete zanechat komentář nebo trackback z vašeho webu.