Na druhý srpnový víkend jsme si naplánovali výlet do Innsbrucku na dvoudenní výstavu. Cílem bylo užít si pohodový víkend a pokusit se konečně dorazit rakouský šampionát. Na nás dost neobvykle jsme vyrazili tak, jak jsme si naplánovali. Ve tři bylo v autě zabaleno vše potřebné, my jsme byli vybaveni adresou penzionu a hurá na výlet. Poněkud nás zaskočilo, že navigace hlásila dojezd v 8 večer, protože v penzionu se ubytovávalo právě jen do osmi. No nic, snad se to stihne :) Ale naše stověžatá Praha nás rychle vyvedla z omylu, když jsme už jízdou přes ni nabrali 20 minut zpoždění… Gambo v tu dobu zalehnul k několikahodi­novému spánku na zadních sedačkách, které jako obvykle okupoval.

Aby to nebylo moc fádní, navigace nás místo dálnicí kolem Mnichova protáhla přímo městem (všimli jste si, že cestou na Mnichov nejsou skoro žádné benzínky?), pak jsme dali nějakou tu páteční kolonu na německých dálnicích, takže dojezd byl v devět. Marek tedy volal do penzionu, že se zdržíme a jestli je to v pořádku. Paní mluvila (nebo spíš nemluvila) chatrně anglicky, ale shodli jsme se, že je to tedy vysvětlené :)

K penzionu Alpina jsme dorazili jak divoká voda v půl desáté a našli na něm navigaci, že máme zazvonit v domě, který je na obrázku označenou šipkou. Šipku jsme našli, dům jsme v té tmě neidentifikovali, takže jsme opět využili telefonu :)

Dorazila nám otevřít šarmantní a sympatická dáma, která s námi komunikovala podivuhodným mixem němčiny, italštiny a angličtiny, my jí empaticky odpovídali obdobně… Ukázala nám náš krásný pokoj a my se směle dotázali, kdepak se v tomto malém městečku v tuto noční dobu najíme, dotaz paní mírně zaskočil. Vydali jsme se tedy do centra a jali se hledat restauraci, kde večer vaří a berou zvířata. Chvíli před desátou jsme vkročili do vyloženě místní restaurace, kde se linula rakouská dechule. Číšník se odkvačil zeptat kuchaře, zda nás ještě pohostí. Následně poněkud udiveně přijmul naši objednávku na mix grill a donesl nám porci, která byla akorát tak pro tři hladové krky :)

Nacpaní jsme zalehli ku spánku a ráno vstali a vydali se do Innsbrucku hledat výstaviště. To bylo kupodivu velmi snadné, vybaveni navigací a znalostí loga výstaviště jsme k němu dokroužili velmi snadno. Velká cedule navigovala na parkoviště pod výstavištěm, hezky jsme zahli do fronty a naprosto zkoprnělí vysolili 40 EUR za parkování na oba dva dny výstavy. Auto před náma řídila růžově oděná Francouzka, najela k automatu, který četl kód ze zakoupeného lístku. Bohužel nefungoval. To se stává, horší je, když na auto začnou sjíždět automaticky zavíraná vrata garáží.

Paní řvala jako tygr a strkala pod dveře ruce. Po dlouhém čekání ji místní vysvobodili (dost se blížila chvíle začátku posuzování) a my už s hrůzou v očích také projeli do garáží.

Parkovací lístek jsem uložila pečlivě do kastlíku (protože není nic horšího než jeho ztráta), sbalili jsme židličky, Gambíka a vyrazili na výstaviště. Jakmile jsme zaklapli první dveře za garáží, došel nám náš velký omyl. Dveře měly zvenku kouli a zpět se dalo jít pouze po přiložení parkovacího lístku ke čtečce… nic, teď to není čas řešit, musíme stihnout přejímku.

Naštěstí bylo vše dál hezky zorganizované, rychle jsme našli kruh, vybalili si saky a paky, obhlédli konkurenci a čekali na posuzování. Gambova třída byla samozřejmě nejobsazenější. Přihlášeni byli 4 psi, jeden nedorazil, takže pořád další dva konkurenti. Rakouský šampionát se začal pomalu vzdalovat.

Marek vyrazil ukecávat vrátného, aby ho pustil do garáží bez lístku, ten zuřivě argumentoval, že bez lístku jsme se nemohli dostat ani ven. Po prezentaci, že to šlo velmi snadno, získal náš drahocenný poklad v podobě lístku :)

Sotva jsme se rozkoukali, začalo posuzování. Byli jsme poslední v kruhu, rozhodčí byla Gambův typ, dáma něco kolem šedesátky, takové on nejradši. Hezky se na ni culil, poslušně předváděl postoj, nadšeně se proběhnul v kruhu a rozhodčí ho vyslala na první místo ve třídě. Získáním V1, CACA Gambo dokončil rakouského šampiona a nám udělal obrovskou radost, kterou pak ještě okořenil přidáním res. CACIB.

Sbalili jsme všechny serepetičky, rozloučili se s ostatními basenjisty (a že se sešla sympatická grupa – Msumari's, Abuluku atd.) a vyrazili do garáží. Drahocenný lístek nás nechtěl pustit ven, závora se nezvedala. Telefonát na velín a vysvětlování, ať zvednou závoru, uf, výjezd ven na sluníčko.

Rozhodli jsme se vrátit se do Neustiftu, kde jsme bydleli, a prohlédnout si okolí. V informačním centru jsme se poptali na lanovku, jestli Gambo může s náma. Vybavili jsme se náhubkem a chutí porozhlédnout se po okolí a vyrazili k dolnímu stanovišť lanovky, která nás měla vyvézt do 1760 metrů nad mořem.

Bylo 16:45, zakoupili jsme dvě zpáteční jízdenky (pes zdarma, jak milé) a vydali se lanovkou nahoru. Cesta trvala asi deset minut, výhled býl krásnější a krásnější. Gambo, zdá se, hrůzou z výšek netrpí, bedlivě sledoval okolí a tvářil se spokojeně.

Vyjeli jsme nahoru, bylo nám o něco chladněji, přeci jen velká výška, my v tričku, na nohou žabky. Ale co, obhlédneme krajinu, dáme si v kavárně s vyhlídkou štrúdl a pofičíme lanovkou dolů.

Na štrúdl nedošlo, na lanovku bohužel taky ne. V pět (ano, pár minut po výjezdu nahoru) začala lanovka cinkat a než jsme uběhli těch dvacet metrů, tak pán už jen krčil rameny, že prostě zavírá a nazdar. Bezva situace, máte zpáteční lístek na lanovku za hromadu peněz, na nohách žabky, na vodítku nadšené zvíře, druhý den vás čeká výstava a stojíte na hoře vyšší než Sněžka.

Nedalo se nic dělat, vyrazili jsme směrem dolů po vlastní ose, brzdili jsme v žabkách jako o život (nikdy si nekupujte nové boty den před odjezdem kamkoliv, je to o poznání horší) a vydali se na túru do údolí. Gambík byl vypuštěn z vodítka po první zatáčce, tažné zvíře by v tomto případě nebylo dobré. Hned v druhé zatáčce byl koblih, nene, žádná pekárna na vršku, nýbž pořádný kravský koblih. A Gambo se do něj plavmo vrhnul, hezky zádíčka prodrbat a navonět. Ano, Arnold je ve svých filemch maskovaný proti Gambovi v Alpách dost trapně. Gambo byl totiž jedno velké… koblih. Tuto akci preventivně zopakoval ještě několikrát, aby náhodou maskování neopadlo. A byl naprosto spokojený. Začala jsem mu říkat hovnivál. Nebo radši hrdobec?

Následně se vrhnul do prudkého kopce a rozhodl se, že si dá řádný hovězí steak. Trošku prohnal krávy (až koupíte zdrclé alpské mléko, tak reklamace prosím u našeho ušatce). Kolemjdoucí turisti (mimochodem vybavení pohorama, větrovkou a nordic holemi…) zírali, co se to děje, zato Gambo svižně lámal všechny existující rekordy v coursingu.

Užívali jsem si vycházku s krásným výhledem po okolí a přemítali, co nás bude nejvíc bolet a kde budeme mít puchýře. Dolů jsme se dostali po necelých třech hodinách svižné chůze.

Tvářili jsme se, že psova podivná nahnědlá barva je standardním zbarvením a že ten odér je odjinud. Propašovali Gambíka do sprcháče, kde dostal řádnou koupel hodnou šampiona. Vydrbán šamponem zaplul do postele a tvářil se, že bude aspoň chvíli unaven. My už jsme se zmohli jen na studenou (ale lokální a skvělou) večeři na terase a v půl desáté zničení vytuhli.

Ráno jsme se pokusili vstát, abychom zjistili, že nás bolí naprosto všechno. Chůze podobná kačerovi byla dost náročná, představa pobíhání v kruhu mě děsila ještě víc.

Ale nadšeně jsme vyrazili do Innsbrucku, profesionálně zajeli do garáží, vyšli tentokrát s lístkem správnými dveřmi (tudíž už se neplatilo vstupné a cena parkování tak začala být přijatelnější) a vyhledali svůj kruh. Tam jsem začala řešit, kam jsem dala ten zatracený lístek. Představa komunikace s mistrem garážníkem mě nelákala. Rozhodla jsem se, že vyčkám, až někdo vyjde dveřmi z garáží, a já tam ladně zapluju. Pět minut, nikdo, tak jsem se zeptala místní dámy obstarávající WC, jestli nezná lepší cestu… ano, znala, stála jsem u špatných dveří. Ty správné byly kousek vedle a žádná koule na nich nebyla a dalo se normálně projít… prohledám auto, nic. Jemně mě chytla žaludeční nevolnost. Vyrazila jsem tedy zpátky ke kruhu, prohrabala podvacáté batoh a našla lístek přichycený za podšívku v kapse, ve kterém jsem původně hledala. Ach jo.

Čekalo nás posuzování. Rakouský rozhodčí nepůsobil moc sympaticky, řekla bych přímo nesympaticky… neustále komandoval vystavující, kam mají psa přesunout a pekelně se u toho mračil. No, má duše byla malá, ale doufala jsem, že Gambo jako ostřílený výstavní pes si z něj nic dělat nebude.

Nedělal, stál dokonale v postoji, až jsem zírala, cestou se sice snažil sežrat nějaké pamlsky, které tam nechal předchozí nezodpovědný soutěžící (copak nikdo nechápe, že basenji je lepší než vysavač od i-Robota?), ale nakonec i ten pohyb zvládnul.

Po trošce zmatku jsme pochopili, že Gambo opět porazil své konkurenty a získal V1, CACA… Zmatená a spokojená jsem následně vlítla do kruhu o CACIBa, rozhodčí nás dal jen do postoje, nic víc nechtěl a rovnou zadal Gambovi CACIBa, jak milé od nemilého rozhodčího :)

Následoval boj o BOBa s krásnou fenečkou z Msumaris's. Tentokrát to bylo delší, postoj, pohyb, postoj hlavou k sobě… a je to v kapse, máme zase bóbika :)

Naprosto spokojení a překvapení jsme si dali výborný oběd v místní kantýně, zakoupili odměny Gambíkovi (nový plyšový pes a hromada něčeho na zub), prokroužili závěrečné soutěže a spokojení vyrazili směr Praha.

Bez zácp, zato s Mordorem nad hlavami jsme před desátou dorazili domů a Gambíkovi na počest práskli šampáňo. Ať žije žampión! Další výstava až za 14 dní :)

Nejdřív nás čekal Senec, už od začátku to byl jeden problém za druhým, platili jsme kartou, přesto nám tvrdili, že platba nedorazila. Po příjezdu do Sence jsme pochopili, že zdaleka nejsme jediní. Zaplatili jsme výstavu znovu na místě (a stornovali následně platbu kartou) a rozčarovaní z pekelné organizace se přesunuli k našemu kruhu. Velký, travnatý, plný sluníčka. Pro basenjíka ideál. 

Hodina od začátku posuzování, rozhodčí v nedohlednu. Přesun do jiného kruhu, hodina čekání, přesun k původnímu kruhu, další čekání, finální přesun k novému kruhu a po několika langoších i posouzení. Gamba to nerozhodilo a za povzbuzování celého svého týmu (páníčci, Světla a Ivan) si odnesl svého BOBa a v závěrečném kruhu BIG 2. Posbíral velký dárkový koš, kterým podělil své psí kamarády a vydal se na hezký víkend na Moravu.

Více fotek zde.

O dva dny později jsme za ranního kuropění vyrazili opět na Slovensko, tentokrát do Nitry. Krásně zorganizovaná výstava, nepříjemný rozhodčí, ale Gambík si odnesl V1, CAC, CACIB, Grand Prix Slovakia 2009 winner, BOB a BIG 3. Společně jsme pak vytleskali a vyjásali BIS krásnému afgánovi.

Více fotek zde.

O týden později k nám na víkend dorazila Gambova velká kamarádka Batuulka, první půl hoďku sice po sobě řvali jako dva naštvaní tygři, ale pak si začali hrát a užívat si. Hezky šli navštívit kolegy do práce (vymést odpadkáče a účastnit se porady). V sobotu jsme vyrazili do Stromovky společně s Robertem a Ozzym. Smečka o třech basenjících už je docela zážitek.

Více fotek zde.

V neděli jsme společně vyrazili na výstavu do Klatov, Batuulka byla vzorná společnice a pokojně pochrupávala na sluníčku nebo v domečku. Gambo ji gentlemansky hlídal, nikdo se nesměl přiblížit k naší dece :)

Pan rozhodčí Šimek nám udělal velkou radost, protože nás vítal se slovy: „Aaaa, to je ten krásný basenji.“ To se pak dobře vystavuje. Ale nic nám nedal zadarmo, o BOBa jsme běhali sami, přesto nás nechal běhat pěkně dlouho, abychom si toho vážili :)

Gambo nakonec vybojoval i BIG 5, celkově tedy čtvrtého BIGa za sebou.

Měli jsme opěr naši milou společnost: Světlu a Ivana, kteří okukovali lundíky:

Více fotek z Klatov najdete zde.

Poslední červnovou akcí byla klubovka v Dole. Letos jsme nejeli na celý sraz. Pro Gambíka je to velký stres, protože ho pokaždé někdo porafal. Vyrazili jsme až v sobotu ráno a užili si pohled na obrovské množství basenjíků. Zároveň jsme viděli naše potomky z vrhu B z Abitibi.

Gambo na výstavě získal ve třídě vítězů V1, CAC a spokojeně a neporušeně vyrazil domů dospat náročný červen.

Více fotek z Dolu zde.

Další klubovka snad bude stejně zábavná

Květen byl ve znamení začátku coursingové kariéry. Gambík se pro letošní sezonu rozhodl věnovat se coursingu a dal to dost jasně najevo tím, že v dostihovém boxu se otáčel prdelkou dopředu :)

A prvním coursingem byla rovnou nominace na ME v České Vsi. Vydali jsme se na romantickou projížďku směr Jeseníky, ubytovali se na ranči a užívali si jarního sluníčka. Gambo byl nadšený z koní, kterých bylo na ranči požehnaně. Tak velcí psi ho prostě ohromovali.

První běh proběhl v kopcovitém terénu dobře. V druhém běhu se však návnada ve vysoké trávě ztratila, Gambo několik minut zuřivě běhal po louce a hledal. Adrenalin mu díky tomu stoupnul tak vysoko, že v cíli zapomněl přibrzdit a předvedl tak před samotným killem i parádní gymnastický kousek:

Za svůj běh si Gambo vysloužil celkem 169 bodů (na tomto závodě se hodnotilo v každém běhu do maxima 100 bodů). Ani to ho však nedostalo do „reprezentace“ na ME. A to bohužel z dost podivného důvodu, basenjíci na ME nejsou povoleni. Rozhodující elita by se někdy měla přijít podívat, jací jsou basenjíci nadšení lovci :)

Více fotek zde.

Aby toho neměl málo, hned následující den odpoledne jsme už byli rozloženi na dece na dostihové dráze v Bratislavě, kde se konalo coursingové mistrovství Slovenska. Protože basenjíci byli jen dva (zdravíme Kipi), byli zařazení do kategorie MIX.

Gambo s Kipi se vrhli do závodění s velkým nadšením.

Gambo se předvedl hlavně v killu:

Po obou bězích měl Gambo stejný počet bodů jako border kolie (371,5), protože však dle regulí vítězí závodník s větším počtem bodů v druhém běhu, získal Gambo stříbrnou medaili. Kipi byla hned v závěsu třetí. Oba začínající basenjíci tak udivili veškeré zkušené okolí a spokojeně odjeli s medailemi, granulemi a madlem do koupelny :) Ceny v psích závodech mohou být dost překvapivé…

Více fotek z Bratislavy zde.

Posledním květnovým coursingem byl bodovací závod v Kralupech, Gambo byl bohužel opět jediným zástupcem plemene, takže po dvou hezkých bězích získal nepřekvapivě první místo a celkem 330 bodů.

Gamba tak na celé akci nejvíce zajímal televizní štáb:

A protože byl před námi prodloužený víkend, vydali jsme se rovnou ze závodiště do Bratislavy na naši oblíbenou dvoudenní výstavu.

První den jsme v kruhu strávili asi 10 vteřin, dostali jsme V2, res CAC a vyrazili s Gambíkovou dcerou Nibinkou na úžasnou procházku kolem Dunaje. Oba dva se dokonale vyřádili, takže následující den byl Gambo tak znavený, že byl ve výstavním kruhu skoro tažen jako dřevěný kačer na provázku, bohužel však neměl kolečka.

Kupodivu to nezabránilo v předvedení své krásy a získal V1, CAC, CACIB. Spokojenost tedy velká. Fotky budou brzo v galerii.

Poslední květnovou akcí byla mezinárodní výstava v Litoměřicích, kam se sjela pěkná skupinka basenjíků. Gambo se předvedl s naprostým přehledem (kéž by měl takovou náladu vždycky) a od rozhodčího získal V1, CAC, CACIB, BOB, čímž splnil poslední podmínku pro udělení titulu INTERŠAMPION. Spokojení z vydařené akce jsme tedy zůstali na odpolední soutěže, fandili Shantičce a Bossíkovi v boji o nejkrásnější pár, kde získali úžasné druhé místo. Gratulujeme!!!

Za úmorného vedra, které se Gambovi líbilo, jsme se vydali do závěrečného kruhu, který se rozprostíral na rozpáleném asfaltovém plácku bez pořádného koberce. Rozhodčí to bral velmi poctivě, nechával všechny bez výjíimky běhat všemi směry. A nakonec Gambo získal parádní místo BIG 2, na prvním místě se umístil krásný pan Akita inu, se kterým se potkal už v Mladé Boleslavi, kde bylo pořadí opačné. Spravedlnost musí být :)

Spokojení, plní dojmů a s náručí vrchovatou poháry jsme se vydali směrem domů k zaslouženému odpočinku po náročném květnu.

Duben se letos podařil, většinou basenjíka budilo krásné sluníčko. A tak jsme v dubnu vyrazili na několik sportovních akcí. Pokaždé to bylo v Kolíně. 

Gambo ale bohužel nějak přehodnotil svoje zkušenosti z loňské sezóny a rozhodl se, že letos bude zpestřovat závody tím, že bude vybíhat zadečkem napřed. Zatím se nám nedaří mu vysvětlit, že ho to značně znevýhodňuje, co se týče pořadí v cíli. Nu což. Hlavní je, že si to Gambo užívá. Není nad šťastného basenjíka po pár bězích na oválu… a šťastné majitele vybouřeného lovce.

Zde najdete fotodokumentaci z dostihu v Kolíně ze 4.4., z Jarního poháru v Kolíně 11.4. a také tréninku z 30.4., kterého se zúčastnilo snad 15 basenji, není to na Guinnessovu knihu rekordů?

Na konci dubna jsme stihli ještě naši oblíbenou výstavu v Budějovicích. Spousta stánků, velké kruhy, parkování přímo u haly. Sešlo se hodně nových basenjíků, mladých pejsků, kteří se svojí výstavní kariérou teprve začínají. Velký obdiv si zasloužil Masai, který svým zvrásněným čelem dostane každého drsňáka:

Výstavu posuzoval F. Šimek a Gambo od něj získal V1, CAC, CACIB, BOB a ohodnocení:

Elegantní pes, výborně stavěný, hlava s vráskou, dostatek pigmentu, výborná horní i spodní linie, perfektní zaúhlení, chody prostorné.

Sotva výstava začla, Gambo zabodoval a v deset si pyšně vyšlapoval jako opětovný BOBík. Díky krásnému počasí a spolučekatelství dalších basenjistů a známých (zdravíme naháčky) jsme vydrželi na odpolední soutěže.

Naše roztleskávačky Jana a Shanticka, holky, děkujeme :)

Posuzoval zahraniční rozhodčí. Procházel si předkruh velmi pozorně, psi prohmatával a zkoušel jejich pozornost. Ve finálovém kruhu při výběru do užšího kola nás bez pozastavení přešel… a pak udělal krok zpátky a vybral Gambíka. Při posuzování po jednotlivcích psech v závěrečné desítce se Gambo předvedl, běželi jsme rovně od rozhodčího, otočka, běh zpátky a Gambo začal radostně na rozhodčího jódlovat, to u něj vykouzlilo pobavený úsměv.

A snad i Gambovo nadšení pro předvádění se mu v konkurenci mnoha krásných psů pomohlo k získání BIG 4.

Pak už jen výběr správné hračky a pamlsku a hurá zpátky domů, dospat ten hektický měsíc. A to ještě basenjík netuší, co na něj páníčci šijí na květen … sladké sny.

Další fotky z Budějovic najdete zde.

Ráno vstal čilý jako rybička a nachystaný pokračovat dál do Lucemburku. My jsme polomrtví vystartovali také. Ubytovali jsme se v ověřeném hotýlku Novotel v centru města. Gambo se profesionálně rozvalil v posteli a odpočíval.

Odpoledne jsme se vydali na první obhlídku Lucemburku. Není to velké město, o to je hezčí. Bohužel počasí nám příliš nepřálo, Gambo protestoval proti vycházce v dešti, takže jsme koupili průvodce městem a vydali se pomalu zpátky. V hotelové restauraci Gamba mile uvítali a nikdo neřešil, že by tam snad pes nemohl.

Gambova oblíbená činnost je plazení se pod čímkoliv, obzvláště pokud je na zemi koberec. Takže zkoumal, jestli se nedá najít něco zajímavého pod postelí. Věnoval se tomu hojnou část pobytu. A dělal to tak intenzivně, že si spálil kůži na hrudníku a na noze. Pak velmi rychle přestal :)

V sobotu se vyčasilo, vyrazili jsme do místních parků, vypustili basenjíka a pěkně pomalu obcházeli parkem celé město. Pořádně jsme si prohlédli i město a vyrazili na hotel připravit se na nastávajíci den, kdy nás čekala výstava. Gambo se nedobrovolně podrobil koupeli, zabalili jsme všechny potřebné propriety a rychle šli spát, čekalo nás vstávání okořeněné posunem času dopředu.

Ráno jsme vyrazili na výstaviště, po dlouhém hledání parkování (oficiální parkoviště bylo už plné) jsme dorazili k našemu kruhu. Jako posledně byl kruh prostorný, velký koberec po celé ploše. V okolí už se pomalu objevovaly ušaté hlavy basenjíků. Bohužel jsme byli na řadě až poslední, takže jsme dlouho čekali a na Gambovi už byla znát únava. Ale my jsme aspoň měli čas pořádně obhlédnout ostatní pejsky.

Půlhodinky před posuzováním už jsme se začali chystat. S Gambem na výstavním vodítku jsme obešli pár koleček, aby si připomněl, jak je to správně. A bohužel aby dostál Gambo své pověsti, tak se najednou otočil černý špic a kousnul Gamba do stehna, jen tak, bez jakéhokoliv varování. Gambo ozdobený pěticentimetrovým šrámem svěsil uši a tvářil se otráveně.

Do kruhu jsme vběhli se dvěma basenjíky, jeden z nich byl na této výstavě loni BOB, konkurence byla velká a dojeli opravdu hezcí psi. Pořádně jsme se proběhli, slovinská rozhodčí pečlivě prohmatala každého psa a po přemýšlení, kdy ani trochu nedala znát svůj názor, vyzvala Gambíka na první místo.

Gambo získal na mezinárodní výstavě v Lucemburku známku VÝBORNÁ 1, CACL a splnil poslední podmínku pro udělení titulu ŠAMPION LUCEMBURSKA.

Gambo si u kruhu oblíbil krásnou fenečku Linu a hezky si spolu hráli.

Po vystání pár front a zaplacení manipulačního poplatku jsme si odnášeli diplom, obrovský pohár a potvrzení šampionátu, k tomu dostal přídavkem jako odměnu velkou plyšovou ovci.

Lucemburská výstava je velmi dobře zorganizovaná, medaile (o průměru snad 20 centimetrů) dostávají i psi na druhém a třetím místě. Lucembursko je dobře přístupné z mnoha zemí, díky tomu jsme se mohli potkat s basenjíky z Německa, Belgie, Lucemburska, Francie i Polska. Celkově bylo přihlášeno pět a půl ticíce psů, z toho 26 basenjíků.

Na zpáteční cestě jsme opět přespávali v Německu, kde si Gambo plně užíval sluníčka a možnosti špehovat okolí z balkonu. Plný energie prohnal sousedovic kocoura, který chudák ještě do noci seděl na stromě a nejspíš byl v šoku, kde se tam vzala liška.

Cestu zpátky do Prahy zvládnul opět v blaženém spánku, v parku se pozdravil se svými psími kamarády a doma se hned zahrabal pod deku a poctivě dospává náročný víkend výstavního psa.

Více fotek najdete zde

Seznamování bylo typicky basenjikovské, pán z penzionu se pořád ochomejtal kolem a čekal, co z toho bude… Kluci se trošku poškádlili, na vycházce u vody se obcházeli jako dva kohouti…chce to čas :) 

Večer jsme vyrazili do místní hospůdky se posilnit a vymyslet strategii na nadcházející výstavní den. Aki usnul na židli a Gambík na klíně a už si sebe nevšímali. V penzionu se Gambovi moc líbilo, neustále v noci chodil pít do kuchyně a blikal světlem na chodbě, které mělo pohybový senzor… páníčci byli moc nadšení 

Ráno jsme vstali do jarního dne, na obloze azuro, venku docela teplo, silnice volné…ideální začátek náročného víkendu. V klidu jsme našli naši halu i kruh, který byl krásně pokrytý kobercem. Basenjíci byli první na řadě. Jeli jsme do Brna se skromnými cíli – dostat aspoň resCACe a splnit si českého šampiona.

Gambovi dojel fandit i jeho největší kamarád Samík s páníčky. O to víc se snažil, aby se ukázal v tom nejlepším světle.

Když dorazil rumunský rozhodčí, byli všichni překvapení, Trautenberk by mu mohl vousy závidět. Když odložil kovbojský klobouk a začal posuzovat, bylo jasné, že to bude těžký boj, tituly rozhodně neházel na všechny strany.

Gambo ale zabojoval a získal V1, CAC, CACIB a kvalifikaci na Crufts 2010 s tímto posudkem:

Elegantní pes, typický vzhled, krásná hlava, korektní pohyb, opravdový šampion.

To je Gambův zatím asi nejkrásnější posudek… být označený za opravdového šampiona je velká čest :) Navíc Gambík splnil Český šampionát.

BOBa vyhrála zaslouženě Gambova mladší sestřička Hanička, u které už se to stává pravidlem. Gratulujeme!!!

Gambo si odnesl krásnou medaili, pohár a od páníčků dostal obrovské chrochtající prase – momentálně již bez uší, nikdo je totiž nemůže mít větší než Gambík… Prošli jsme společně všechny stánky, pesouři si vysloužili smradlavé střívka a Samík fešácké nové vodítko a hřeben na svoje kudrlinky.

Jako nejveselejšího pejska jsme opět ocenili lundehunda:

Pak už jsme se rozloučili a vyrazili do penzionu dospat ranní vstávání. Gambík se zahrabal pod peřinu a do večera se nehnul.

Večer jsme opět vyrazili do místního podniku probrat zážitky, pochvalovali jsme si moc hezkou organizaci výstavy a krásné počasí. Abysme nepřechválili, tak v neděli jsme se probrali do silného deště, který vydržel celý den. To není správné počasí pro afričánky.

Honem jsme pelášili do haly a zaujali pozice u kruhu, kde jsme byli opět první na řadě. Tentokrát posuzoval český rozhodčí – pan Dostál. Druhý výstavní den jsme brali už jen jako oddychový, protože šampionát už byl doma, ale protože nebyl uznaný „na papíře“, nemohli jsme začít sbírat výsledky na Grand šampiona…

S klidem jsme tedy nastoupili do třídy šampionů opět s velkou konkurencí Donnerem. A opět Gambo profesionálně zapózoval a proběhnul se po kruhu a získal V1, CAC.

Čekali jsme na výběr CACIBa společně s Akim a Kottenem. V kruhu si stoupli pěkně do lajny a ukazovali své přednosti. Bohužel Kottenovo vodítko se rozpadlo a ten nadšený svou nenadále nabytou volností udělal velký skok a přistál přímo na Gamboušovi se snahou zničit konkurenci :)

Gambo tak pěkně vylekaný získal svého dalšího CACIBa a vrátil se do kruhu ještě v boji o BOBa, kterého získal. Byla to příjemná náplast na hlodanec v tlapce.

Celkově tedy V1, CAC, CACIB, BOB a posudek:

Úplný nůžkový skus, ušlechtilý pes, v kostře bez vady, perfektní postoj, užší pohyb předních končetin, standardní osrstění.

Gambo tak spokojeně odjížděl zásobený metály, hračkami a pamlsky z Brna.

Více fotek najdete zde.

Vyrazili jsme v pátek navečer a cesta hezky ubíhala, Gambo chrupal ve svém pelíšku. Rakousko nás ale přivítalo mlhou a sněhem. Do Welsu jsme dorazili kolem půlnoci, ubytovali se v našem hotýlku u hlavního náměstí a ještě šli do baru probrat strategii na další den :)

Gambo začal okouzlovat personál. Číšník během dvou minut uměl polovinu povelů česky. Gambo trošku poslechl (jako správná hvězda se musí věnovat svým fanouškům), pak ale zalezl pod stoleček a chrupal (nic se totiž nemá přehánět). Takové spaní v autě je děsně únavné, takže je potřeba to dohnat.

Ráno jsme pěšky vyrazili na výstaviště, které bylo asi deset minut chůze. Rakouská výstava byla trošku jiná, než jsme zvyklí u nás. Venku stála dlouhatánská fronta lidí na přejímku, která ale velmi rychle postupovala. Když jsme se dostali dovnitř, pořadatelé už neměli katalog. Že by se snažili konkurovat evropské výstavě ve zmatku?

Naštěstí pak už to hezky fungovalo, šli jsme do naší haly, kde už byla celá česká výprava: Friebertovi s Bujumburou a Pohlreichovi s Dorinkou a Matym.

Posuzoval italský rozhodčí, který měl velmi zvláštní styl, na psy se moc nedíval…stejně tak to proběhlo i u nás, zuby prohlížel z metru a půl…

Není každý den posvícení, znechucení posuzováním, ale spokojení s výsledkem jsme odešli se známkou V1, CAC, res.CACIB. Res.CACIB na Gambíka přechází, takže už má dostatečný počet i škálu CACIBů na uznání interšampiona, teď už musíme počkat na jednoho CACIB do května a později, aby splnil i poslední podmínku – rozestup 1 roku mezi prvním a posledním CACIBem.

Protože jsme měli celé odpoledne volno, vyrazili jsme obhlédnout místní adventní trhy, nacpali jsme se místníma dobrůtkama, zapili to skvělým svařákem a šli si odpočinout do hotelu, kde Gambo dostal sušené ucho. Odměna musí být :)

Večer jsme vyrazili najít restauraci s místními specialitami. Našli jsme pouze jednu pizzerii a jednu čínu. Nakonec jsme objevili restauraci v hotelu na náměstí, která byla plná číšníků v rakouských krojích, hrála tam místní dechovka a obsluhoval tam černoch a Čech :) Dali jsme si výtečnou kachnu se zelím, Gambík taky ochutnal :) Večer po Welsu chodily skupinky čertů, kteří byli tak strašidelní, že jsme se dívali radši jen z okna.

V neděli nás čekala druhá výstava. Tentokrát posuzovala česká rozhodčí. Dlouho jsme čekali na posouzení, nakonec jsme dopadli úplně stejně jako v sobotu: V1, CAC, res. CACIB. Největší úspěch slavil Maty, který získal svého prvního BOBa. Gratulujeme!!!

Gambík si vysloužil nový skládací domeček, který má teď doma v obýváku. Na výstavách to bude jeho domeček místo klece. Moc si ho oblíbil a často je v něm schovaný úplně vzadu… a preventivně hned okousal zip, abychom ho tam nemohli zavřít…basenjík si vždycky poradí…

Večer před výstavou měl Gambo doma psí návštěvu – štěně Flat Coated Retrivera Artíka, se kterým řádili jak tornádo, až nakonec vyčerpaností usnuli.

Zároveň pro páníčky začal menší horor – hledání očkovacího průkazu, který podmiňuje vstup na výstavu. Hledali jsme marně, na každé místo jsme se dívali dvakrát, na místo, kde má tento dokument své stálé místo, ještě mnohem víckrát…nic. Slehla se po něm zem. Už jsme to pomalu vzdávali a loučili se se zbytečně zaplaceným poplatkem za výstavu i možností potlachat s ostatními basenjisty.

Nakonec mi to nedalo a ještě jednou jsem se podívala na obvyklé místo očkováku, kam jsem se už pětkrát poctivě dívala. No byl tam!!! Díky tomu nedošlo k prohlížení ledničky jako posledního možného místa (vzhledem k  tomu, že před pár dny z mrazničky vypadla Gambíkova buvolí žvýkací kost, tak je možné cokoliv…)

Ráno jsme nevyspalí, ale spokojení vyrazili na výstaviště. Naštěstí cesta byla volná, takže za pár minut už jsme byli na parkovišti a v plné výbavě (batoh, dvě rybářské židle a basenjík jdoucí po dvou nohách) mířili do haly.

Do Prahy jsme se těšili na příjezd Ekibonda, kteří přijeli posilnění o Kottena, nového vůdce smečky, který pochází ze Švédska.

Ten den basenjíky posuzoval pan Hořák, známý vtipálek a bavič vystavovatelů. Trošku jsem čekala na hlášku o největší vadě psa v podobě vystavovatele (uff, nečekala nás) a komentáře pohublosti Gambíka (měsíc po krytí má 10,5 kilo, jeho běžná váha je 12 kilo). Naštěstí všichni psi trpěli stejným syndromem zamilovanosti a pohublosti, takže jsme velmi dobře zapadli.

V naší třídě jsme byli jen dva, Gambo a bráška Gustík. Třetí nahlášený pes nedorazil. Proběhli jsme se v kruhu, ukázali zuby a všechny ostatní psí chlouby a rozhodčí nám dal V1, CAC. Gustík V2, res.CAC. Úspěch Ekibonda :)

Posudek rozhodčího:

Téměř dvouletý pes, výborná hlava i pohyb, dobré předvedení, skus nůžkový, plnochrupý.

Pak nás čekala velká bitva o CACIBa s Kottenem. Ten je nejenom starší a zkušenější, ale navíc velký fešák a pes číslo 2 ve Švédsku. Rozhodčí to nenechával náhodě, nechal nás v kruhu pěkně dlouho, psi zkoumal ze všech úhlů (včetně „podvozků“).

A nakonec vybral Gambíka s odůvodněním, že má lepší hlavu, která dělá psa. Jupíííí. Byli jsme spokojení, protože díky CACIBovi jsme získali poslední bodíky a Gambo se stal KLUBOVÝM ŠAMPIONEM.

Pak jsme se do kruhu vrátili ještě jednou a naposledy – o vítěze plemene. Sotva jsem Gambíkovi srovnala nohy, tak verdikt byl vyřčen. Rozhodčí to komentoval: „Když se mi něco líbí, tak si to pamatuju.“ A dal Gambovi i poslední cennou trofej – BOB.

Sotva jsem rozdýchali BOBa, objevila se u nás Kristýnka, která se věnuje juniorhandlingu. Vypůjčila si Gambíka na soutěž v této náročné disciplíně. Gamba tak poprvé čekalo běhání po výstavním koberci s někým jiným než páníčkama. Zvládli to spolu hezky, akorát Gambík začal tesknit… Ale i tak se této mladé dámě podařilo probojovat těsně pod postup do finále. Gratulujeme a obdivujeme její odvahu vrhnout se do soutěže s neznámým psem.

Odpoledne jsme čekali na soutěže FCI skupin. Gambo se zahříval pod bundou a okukoval mladé mažoretky. Děti on má moc rád a nechá si od nich líbit snad všechno.

Nakonec došlo na posuzování V. FCI skupiny, kam patří primitivní plemena včetně basenjiho. Do kruhu nastoupil neuvěřitelný počet BOBů, tak hojnou účast jsme snad ještě neviděli. Poctivě jsme obíhali výstavní kruh (který se velikostí blížil dostihovému oválu…)

Gambík prošel oběma síty rozhodčí a dostal se do užšího výběru. A nakonec získal skvělé čtvrté místo a další pohár do své rozrůstající se sbírky.

Spokojení a unavení jsme se vydali domů oslavit úspěch rezáče. Ze zvyku ještě honem zapsat výsledek a mrknout, kolik bodů získáme za dnešní úspěch v soutěži Basenji roku…a díky porážce necelé dvacítky basenjíků Gambo získal dost bodů, aby se dostal na první místo a získal tak titul Basenji roku 2008.

Páníčci to oslavili dobrou večeří, Gambo taktéž a navíc vydatným spánkem.

Gambo v Budapešti

Výstava se konala první říjnový víkend a byla zároveň spojená s klubovou a speciální výstavou basenjíků. Po počátečních zmatcích, jestli online přihláška je v pořádku a jestli dorazila platba, nám došel vstupní list i s papírovým náramkem na zápěstí místo vstupenky. První pochybnost nastala po prostudování vstupního listu, startovní číslo Gambíka neuvedené, kruh taky nikde, navíc výzva k prokázání platby.

Přesto jsme se plní odhodlání neskončit aspoň jako poslední vydali do krásné Budapešti. Raději však o den dřív, abychom vyřídili všechny formality s předstihem. Cesta do Budapešti je z Prahy pohodlná, pořád po dálnici (dálniční známky pro Slovensko i Maďarsko jsme koupili vždy bez problémů). Po necelých šesti hodinách pohodové jízdy jsme dorazili do Budapešti k Hungexpu, kde probíhal první den Evropské výstavy. Kupodivu odpoledne už žádné fronty kolem výstaviště nebyly, takže jsme zaparkovali vně areálu, Gambík vyrazil s páníčkem na venčení a já se šla vrhnout do víru prokazování, placení a zjišťování.

Nejdřív jsem dorazila do haly D, kde se dala podle informací z maďarského Klubu chrtů zaplatit klubová a speciální výstava a získat katalogy, startovací čísla, číslo kruhu a vstupenky. Po hodině ukrutně pomalé fronty jsem zaplatila, příjemná a dobře anglicky mluvící paní mi dala vstupenky. Číslo kruhu nevěděla, prý ho najdu v katalogu. Na otázku, kde dostanu katalog, s přehledem odpověděla, že samozřejmě v kruhu. Na můj udivený výraz mě uklidnila, že když dojdeme do areálu, tak to nějak najdeme a oni na nás basenjíky počkají.

Pak jsem vyrazila do pavilonu K prokázat platbu. Paní mě první nemohla najít, pak mi potvrdila vstupní list a řekla, že teď už je všechno v pořádku a zítra můžeme rovnou do kruhu. Moje důvěra byla přehnaná, z kruhu mě druhý den vyslali zpátky do pavilonu K, protože pouze tam mají čísla těch, kteří prokazovali platbu dodatečně. Zmatek musí být :)

V pátek jsme se ubytovali v moc hezkém penzionu 15 minut autem od výstaviště. V sobotu jsme ráno rychle posnídali a s hodinovou rezervou vyrazili směr výstaviště. Prvních pár minut jsme jeli hezky, pak jsme se dostali do zácpy a pochopili, že na výstaviště se jen tak nedostaneme. Posuzování začínalo v půl deváté. V deset jsem vynervená vzala Gambíka do náruče a brodila se s ním poslední dva kilometry mokrem a bahnem (samozřejmě že strašně pršelo). Došli jsme jak dvě čuňátka a u kruhu zjistili, že ještě nezačali posuzovat ani plemeno před námi, protože většina lidí visí v zácpě. Tak jsme očistila Gambíka i sebe a začala vyčkávat. Pomalu se shromažďovalo neuvěřitelné množství krásných basenjíků. Celkem bylo přihlášeno 45 psů a jeden hezčí než druhý.

Maty s páníčkem

Poslední porada

Gambo čeká na posouzení

Kde je schovaný basenjík?

Z Čech bylo taky hezké zastoupení, kromě nás ještě Friebertovi s celou svou smečkou, Pohlreichovi s Matýskem a Miklišovi s Haničkou, Gambovou mladší sestrou. Atmosféra byla výborná, u většiny kruhů bylo hodně fanoušků, kteří tleskali a byli nadšení.

Gambo okukuje fenečku

Pak už se pomalu chýlilo k posuzování, to už dorazil i páníček a celý náš „tým“ se chystal k předvedení. S Gambíkem jsme vběhli do kruhu, australská rozhodčí všechny psy podrobně zkoumala, nechala nás běhat, kontrolovala poctivě všechny vlastnosti. Sice nepsala posudky, ale aspoň slovně popisovala, co se ji líbí a co ne.

Posuzování na stole

V duchu jsem si moc přála, abychom dostali alespoň známku velmi dobrá, že by to byl na tak velké výstavě úspěch. Ale dopadlo to úplně jinak, Gambík opět nahodil svůj roztomilý výraz a dostali jsme nejen známku výborná, ale také první pořadí a titul CAC. Naprosto nevěřícně a spokojeně jsme odešli z kruhu a radovali jsme, že se Gambík tak hezky předvedl.

Gambík na prvním místě

Spokojený pes i panička

Poté následovalo další nadšení. A to když Hanička nejen vyhrála svoji třídu, ale také získala BOBa a porazila tak obrovskou konkurenci mnohem starších a zkušenějších psů!!! Z naší české skupinky se tak linuly obrovské ovace, které byly víc než zasloužené.

Hanička s paničkou Mirkou

Maty s paničkou. Maty získal skvělý výsledek V2

Pak už jsme se museli honem sebrat a přesunout se do vedlejšího areálu Kincsem parku, kde nás čekala klubová výstava. Kruh jsme nakonec našli, kupodivu jsme po pár minutách pobíhání získali i číslo a katalog. Bohužel však kruh byl venku, poprchávalo a bylo kolem deseti stupňů. Pro basenjíky naprostá pohroma. Gambík vyfasoval bundu a deku a snažili jsme se vydržet do posuzování.

Oba dva promrzlí jsme vyrazili do kruhu. Byl menší než v hale, ale zase travnatý. Běhali jsme velmi omezeně, protože basenjík před námi trošku stávkoval a nechtěl v tom počasí nikam chodit. Nakonec se ale vše podařilo a naší obrovské radosti Gambo opět zabodoval a získal ten den podruhé cenné vítězství V1, CAC. Díky výhře na Evropské výstavě a na klubové tak Gambík získal nárok na titul Maďarský šampion. Je tak prvním basenjíkem zapsaným v české plemenné knize, který nese tento titul.

Klubová výstava

S blaženým úsměvem jsme se nacpali místními specialitami a vyrazili vystát několik nutných front na přiznání šampionátu. Pak už jsme zamířili do penzionu, abychom si pořádně odpočinuli po náročném dni. Gambo si dal večeři z nového poháru, padnul do postele a chrupal.

Večere z poháru maďarského šampiona

Ráno nás čekalo brzké vstávání, radši jsme vyrazili v šest, chtěli jsme se vyhnout zácpě. Díky navigaci a radám znalců Budapešti z internetové diskuse jsme areál objeli. Přestože zepředu už byly velké fronty, my jsme pohotově vjeli zadní stranou a nečekali ani minutu. Dorazili jsme do haly D, kde byla nahlášená speciální výstava. Čísla kruhů nebyla označena plemeny, takže jsme se ptali pořadatele, kam že se máme odebrat. Odpověď byla naprosto nečekaná: „Vyberte si nějaký prázdný kruh, který se vám líbí, a napište si k němu ceduli.“ Tak jsme si prostě vybrali 

Čekání na speciálku

Friebertovic smečka

Gambo televizní hvězdou

Míříme do kruhu

Posouzení

Protože jsme už v Budapešti získali víc, než jsme si dokázali představit, byli jsme klidní a spokojení. Gambík polehával a pochrupával společně s Friebertovic smečkou. Předvádění bylo také pohodové (i když rozhodčí ze Švédska moc ne). A Gambo s klidem zase získal skvělé ohodnocení, V2 res.CAC.

Za svoji statečnost a úspěšnost si vysloužil velkou plyšovou opici. Po odpolední siestě jsme vyrazili do podvečerní Budapešti, abychom z ní něco viděli.

Krásy Budapešti

Našli jsme moc hezkou restauraci, kde Gambíka nadšeně přijmuli, nachystali mu vodu a Gambo od páníčků ochutnal kuře na paprice s místními těstovinami.

Místní specialita

Spokojeně jsme si užili poslední noc v tomto městě (bohudík bez krutého vstávání), ráno se rozloučili v penzionu (kde si Gambíka vyfotili na památku) a vyrazili zpátky do Prahy. Cestu Gambo prospal přitulený k nové hračce a doma ještě dva dny odpočíval.

Gambo s opicí

Moc z ní nezbylo…

Vyrazili jsme dopoledne z Prahy a Gambo uvítal společnost třetího lidského pasažéra, kterého hned využil jako velmi příjemný sedák a škrabkací automat. Tak jak Gambo není tulivý, tak v autě hned hopsnul Honzovi na klín a v podstatě ho okupoval celou cestu.

Gambo s Honzou cestou do Alsaska

Do Alsaska jsme dorazili odpoledne za neuvěřitelného vedra, basenjík byl nadšený z domečku s krásnou zahrádkou, kde hned prohnal otravnou kočku. Zahrádka byla na týden jenom jeho. Dokonce měl v pokoji páníčků svoje vlastní patro s pohovkou, kterou okupoval celý týden.

'Gambo s páníčkem ve Strasbourgu

Gambo by se hned chtěl proběhnout s každým pejskem, tady šarpej ve Strasbourgu

Gambíček si dovolenou moc užíval, jezdil po městech, po vinařích a taky na výlet vinnou stezkou. Byl trošku překvapený, že páníčci jsou najednou tak rychlí, ale pak pochopil, že běhání u kola je bezva zábava. Protože nemívá zdrhací úmysly (kupodivu ani jednou neprchnul, maximálně odkráčí vyřídit si svoje záležitosti,ale na zavolání poctivě frčí zpátky), velkou část cesty běžel hezky volně. Nalítal toho mnohem víc než páníčci, protože běhal od jednoho k druhému tam a zpátky s naprostým nadšením. Udělal si z páníčků kůžičku jako na dostizích.

Když jsme se po týdnu začali balit, Gambo se tvářil nevěřícně. Přece nepojedeme z takové pohody někam pryč? Do auta se nechal odnést, protože se usadil na dvorečku s výrazem, že on se sám teda nehne ani o píďu.

A to jsme basenjíka pěkně převezli, protože domů se teda rozhodně nejelo. Vyrazili jsme směr Lucembursko.

Ubytovali jsem se v centru v novém a moc hezkém hotelu, Gambíkovi se moc líbilo, že tam má obrovskou postel a koberec na rozvalování.

Ubytovaní v Novotelu

Potvrdilo se pravidlo, že čím lepší hotel nebo restaurace, tím jsou k pejskům přívětivější. Takže Gambík byl i na večeři v místní restauraci, kde se páníčci posilnili před nadcházejícím náročným dnem.

Honza s místním pivem Diekirch

Mňam mlask, před náročným dnem se musíme posilnit

Ráno jsme se na druhý pokus (po tom prvním jsme se vraceli pro vstupní list, který jsme zapomněli na hotelovém pokoji) vyrazili na místní výstaviště Luxexpo, abychom se zúčastnili mezinárodní výstavy psů. Bylo přihlášeno přes dvacet basenji, což u nás moc často nebývá. Čekání bylo dlouhé, ale nakonec docela příjemné, v Lucemburku na výstavišti mají spoustu stánků s krásnýma lidskýma i psíma dobrůtkama, které u nás nepotkáte.

Panička ulovila nové výstavní vodítko

Gambíkův poloviční bratr Lutalo ti-n Abou Teka – mají stejného tatínka

Lutalo ti-n Abou Teka s páníčkama

Gambo si našel roztomilé štěňátko

Rozhodčí byla místní a kupodivu se vlastně na nic neptala, psa si vždycky prohlédla a určila pořadí. Gambo získal v mezitřídě V1, CACL.

Při posuzování

V ringu se soupeři

Bohužel v Lucembursku se vůbec nedával textový posudek, takže jsme se nic víc nedozvěděli.

Jdeme pro diplom

Panička marně hledá posudek

Gambo dostal velký pohár a dobrůtky za odměnu a vyrazili jsme všichni unavení na cestu domů do Prahy.

S pohárem