Dovolená na řeckém ostrově Rhodos měla být našim relaxačním týdnem. V hotelu, kde jsme bydleli (a úspěšně se z něj přestěhovali jinam, ale to by bylo na jiné povídání), pejsci nejsou vítáni. Takže nás čekal týden v ráji, ale bez našeho rezavého mimina.

Večer před odletem jsme mu zabalili do baťůžku všechno potřebné a důsledně ho poučili, že se má ten týden „na táboře“ chovat slušně. Řecko bylo nádherné:

Ale jak se na to tváří basenji?

Celý týden jsme museli pořád myslet na našeho bambulína, jestli netrpí samotou, jestli někam neutekl, jestli něco špatného nesežral…prostě jestli nezlobí náhradní páníčky. A bude nás vůbec po návratu vítat?

Vítání bylo naštěstí mohutné, Gambo kolem nás hopsal, ouška stáhnuté dolů a vydával veselé zvuky (něco mezi jódlováním a vrčením). Dostal od nás na uvítanou psí kostičku a dokonce se radostně tulil.

Skóre za týden nepřítomnosti:

• rozkousaná bota
• naučil se vyskočit na kuchyňskou linku a na ledničku
• zapomněl většinu povelů (resp. se je naučil ignorovat)
• obsadil víkendové sídlo náhradních páníčků a tvářil se jako hlídací pes
• zase si nás o něco víc omotal kolem tlapky

Teď to ale pořádně doženeme. O víkendu jedem na basenji sraz a to bude teprve bžunda :)

Tento příspěvek byl publikován dne 14. 6. 2007 (Čtvrtek) v 23.14 v rubrice Gambo a jeho život. Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál. Můžete zanechat komentář nebo trackback z vašeho webu.