Gambo už je velký chlap, pár výstav si už zkusil. Tak jsme se rozhodli změřit síly s větší konkurencí. A to rovnou na Evropské výstavě v Budapešti.

Gambo v Budapešti

Výstava se konala první říjnový víkend a byla zároveň spojená s klubovou a speciální výstavou basenjíků. Po počátečních zmatcích, jestli online přihláška je v pořádku a jestli dorazila platba, nám došel vstupní list i s papírovým náramkem na zápěstí místo vstupenky. První pochybnost nastala po prostudování vstupního listu, startovní číslo Gambíka neuvedené, kruh taky nikde, navíc výzva k prokázání platby.

Přesto jsme se plní odhodlání neskončit aspoň jako poslední vydali do krásné Budapešti. Raději však o den dřív, abychom vyřídili všechny formality s předstihem. Cesta do Budapešti je z Prahy pohodlná, pořád po dálnici (dálniční známky pro Slovensko i Maďarsko jsme koupili vždy bez problémů). Po necelých šesti hodinách pohodové jízdy jsme dorazili do Budapešti k Hungexpu, kde probíhal první den Evropské výstavy. Kupodivu odpoledne už žádné fronty kolem výstaviště nebyly, takže jsme zaparkovali vně areálu, Gambík vyrazil s páníčkem na venčení a já se šla vrhnout do víru prokazování, placení a zjišťování.

Nejdřív jsem dorazila do haly D, kde se dala podle informací z maďarského Klubu chrtů zaplatit klubová a speciální výstava a získat katalogy, startovací čísla, číslo kruhu a vstupenky. Po hodině ukrutně pomalé fronty jsem zaplatila, příjemná a dobře anglicky mluvící paní mi dala vstupenky. Číslo kruhu nevěděla, prý ho najdu v katalogu. Na otázku, kde dostanu katalog, s přehledem odpověděla, že samozřejmě v kruhu. Na můj udivený výraz mě uklidnila, že když dojdeme do areálu, tak to nějak najdeme a oni na nás basenjíky počkají.

Pak jsem vyrazila do pavilonu K prokázat platbu. Paní mě první nemohla najít, pak mi potvrdila vstupní list a řekla, že teď už je všechno v pořádku a zítra můžeme rovnou do kruhu. Moje důvěra byla přehnaná, z kruhu mě druhý den vyslali zpátky do pavilonu K, protože pouze tam mají čísla těch, kteří prokazovali platbu dodatečně. Zmatek musí být :)

V pátek jsme se ubytovali v moc hezkém penzionu 15 minut autem od výstaviště. V sobotu jsme ráno rychle posnídali a s hodinovou rezervou vyrazili směr výstaviště. Prvních pár minut jsme jeli hezky, pak jsme se dostali do zácpy a pochopili, že na výstaviště se jen tak nedostaneme. Posuzování začínalo v půl deváté. V deset jsem vynervená vzala Gambíka do náruče a brodila se s ním poslední dva kilometry mokrem a bahnem (samozřejmě že strašně pršelo). Došli jsme jak dvě čuňátka a u kruhu zjistili, že ještě nezačali posuzovat ani plemeno před námi, protože většina lidí visí v zácpě. Tak jsme očistila Gambíka i sebe a začala vyčkávat. Pomalu se shromažďovalo neuvěřitelné množství krásných basenjíků. Celkem bylo přihlášeno 45 psů a jeden hezčí než druhý.

Maty s páníčkem

Poslední porada

Gambo čeká na posouzení

Kde je schovaný basenjík?

Z Čech bylo taky hezké zastoupení, kromě nás ještě Friebertovi s celou svou smečkou, Pohlreichovi s Matýskem a Miklišovi s Haničkou, Gambovou mladší sestrou. Atmosféra byla výborná, u většiny kruhů bylo hodně fanoušků, kteří tleskali a byli nadšení.

Gambo okukuje fenečku

Pak už se pomalu chýlilo k posuzování, to už dorazil i páníček a celý náš „tým“ se chystal k předvedení. S Gambíkem jsme vběhli do kruhu, australská rozhodčí všechny psy podrobně zkoumala, nechala nás běhat, kontrolovala poctivě všechny vlastnosti. Sice nepsala posudky, ale aspoň slovně popisovala, co se ji líbí a co ne.

Posuzování na stole

V duchu jsem si moc přála, abychom dostali alespoň známku velmi dobrá, že by to byl na tak velké výstavě úspěch. Ale dopadlo to úplně jinak, Gambík opět nahodil svůj roztomilý výraz a dostali jsme nejen známku výborná, ale také první pořadí a titul CAC. Naprosto nevěřícně a spokojeně jsme odešli z kruhu a radovali jsme, že se Gambík tak hezky předvedl.

Gambík na prvním místě

Spokojený pes i panička

Poté následovalo další nadšení. A to když Hanička nejen vyhrála svoji třídu, ale také získala BOBa a porazila tak obrovskou konkurenci mnohem starších a zkušenějších psů!!! Z naší české skupinky se tak linuly obrovské ovace, které byly víc než zasloužené.

Hanička s paničkou Mirkou

Maty s paničkou. Maty získal skvělý výsledek V2

Pak už jsme se museli honem sebrat a přesunout se do vedlejšího areálu Kincsem parku, kde nás čekala klubová výstava. Kruh jsme nakonec našli, kupodivu jsme po pár minutách pobíhání získali i číslo a katalog. Bohužel však kruh byl venku, poprchávalo a bylo kolem deseti stupňů. Pro basenjíky naprostá pohroma. Gambík vyfasoval bundu a deku a snažili jsme se vydržet do posuzování.

Oba dva promrzlí jsme vyrazili do kruhu. Byl menší než v hale, ale zase travnatý. Běhali jsme velmi omezeně, protože basenjík před námi trošku stávkoval a nechtěl v tom počasí nikam chodit. Nakonec se ale vše podařilo a naší obrovské radosti Gambo opět zabodoval a získal ten den podruhé cenné vítězství V1, CAC. Díky výhře na Evropské výstavě a na klubové tak Gambík získal nárok na titul Maďarský šampion. Je tak prvním basenjíkem zapsaným v české plemenné knize, který nese tento titul.

Klubová výstava

S blaženým úsměvem jsme se nacpali místními specialitami a vyrazili vystát několik nutných front na přiznání šampionátu. Pak už jsme zamířili do penzionu, abychom si pořádně odpočinuli po náročném dni. Gambo si dal večeři z nového poháru, padnul do postele a chrupal.

Večere z poháru maďarského šampiona

Ráno nás čekalo brzké vstávání, radši jsme vyrazili v šest, chtěli jsme se vyhnout zácpě. Díky navigaci a radám znalců Budapešti z internetové diskuse jsme areál objeli. Přestože zepředu už byly velké fronty, my jsme pohotově vjeli zadní stranou a nečekali ani minutu. Dorazili jsme do haly D, kde byla nahlášená speciální výstava. Čísla kruhů nebyla označena plemeny, takže jsme se ptali pořadatele, kam že se máme odebrat. Odpověď byla naprosto nečekaná: „Vyberte si nějaký prázdný kruh, který se vám líbí, a napište si k němu ceduli.“ Tak jsme si prostě vybrali 

Čekání na speciálku

Friebertovic smečka

Gambo televizní hvězdou

Míříme do kruhu

Posouzení

Protože jsme už v Budapešti získali víc, než jsme si dokázali představit, byli jsme klidní a spokojení. Gambík polehával a pochrupával společně s Friebertovic smečkou. Předvádění bylo také pohodové (i když rozhodčí ze Švédska moc ne). A Gambo s klidem zase získal skvělé ohodnocení, V2 res.CAC.

Za svoji statečnost a úspěšnost si vysloužil velkou plyšovou opici. Po odpolední siestě jsme vyrazili do podvečerní Budapešti, abychom z ní něco viděli.

Krásy Budapešti

Našli jsme moc hezkou restauraci, kde Gambíka nadšeně přijmuli, nachystali mu vodu a Gambo od páníčků ochutnal kuře na paprice s místními těstovinami.

Místní specialita

Spokojeně jsme si užili poslední noc v tomto městě (bohudík bez krutého vstávání), ráno se rozloučili v penzionu (kde si Gambíka vyfotili na památku) a vyrazili zpátky do Prahy. Cestu Gambo prospal přitulený k nové hračce a doma ještě dva dny odpočíval.

Gambo s opicí

Moc z ní nezbylo…

Tento příspěvek byl publikován dne 10. 10. 2008 (Pátek) v 9.49 v rubrice Gambo a jeho život, Výstavy. Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál. Můžete zanechat komentář nebo trackback z vašeho webu.