Na druhý srpnový víkend jsme si naplánovali výlet do Innsbrucku na dvoudenní výstavu. Cílem bylo užít si pohodový víkend a pokusit se konečně dorazit rakouský šampionát. Na nás dost neobvykle jsme vyrazili tak, jak jsme si naplánovali. Ve tři bylo v autě zabaleno vše potřebné, my jsme byli vybaveni adresou penzionu a hurá na výlet. Poněkud nás zaskočilo, že navigace hlásila dojezd v 8 večer, protože v penzionu se ubytovávalo právě jen do osmi. No nic, snad se to stihne :) Ale naše stověžatá Praha nás rychle vyvedla z omylu, když jsme už jízdou přes ni nabrali 20 minut zpoždění… Gambo v tu dobu zalehnul k několikahodi­novému spánku na zadních sedačkách, které jako obvykle okupoval.

Aby to nebylo moc fádní, navigace nás místo dálnicí kolem Mnichova protáhla přímo městem (všimli jste si, že cestou na Mnichov nejsou skoro žádné benzínky?), pak jsme dali nějakou tu páteční kolonu na německých dálnicích, takže dojezd byl v devět. Marek tedy volal do penzionu, že se zdržíme a jestli je to v pořádku. Paní mluvila (nebo spíš nemluvila) chatrně anglicky, ale shodli jsme se, že je to tedy vysvětlené :)

K penzionu Alpina jsme dorazili jak divoká voda v půl desáté a našli na něm navigaci, že máme zazvonit v domě, který je na obrázku označenou šipkou. Šipku jsme našli, dům jsme v té tmě neidentifikovali, takže jsme opět využili telefonu :)

Dorazila nám otevřít šarmantní a sympatická dáma, která s námi komunikovala podivuhodným mixem němčiny, italštiny a angličtiny, my jí empaticky odpovídali obdobně… Ukázala nám náš krásný pokoj a my se směle dotázali, kdepak se v tomto malém městečku v tuto noční dobu najíme, dotaz paní mírně zaskočil. Vydali jsme se tedy do centra a jali se hledat restauraci, kde večer vaří a berou zvířata. Chvíli před desátou jsme vkročili do vyloženě místní restaurace, kde se linula rakouská dechule. Číšník se odkvačil zeptat kuchaře, zda nás ještě pohostí. Následně poněkud udiveně přijmul naši objednávku na mix grill a donesl nám porci, která byla akorát tak pro tři hladové krky :)

Nacpaní jsme zalehli ku spánku a ráno vstali a vydali se do Innsbrucku hledat výstaviště. To bylo kupodivu velmi snadné, vybaveni navigací a znalostí loga výstaviště jsme k němu dokroužili velmi snadno. Velká cedule navigovala na parkoviště pod výstavištěm, hezky jsme zahli do fronty a naprosto zkoprnělí vysolili 40 EUR za parkování na oba dva dny výstavy. Auto před náma řídila růžově oděná Francouzka, najela k automatu, který četl kód ze zakoupeného lístku. Bohužel nefungoval. To se stává, horší je, když na auto začnou sjíždět automaticky zavíraná vrata garáží.

Paní řvala jako tygr a strkala pod dveře ruce. Po dlouhém čekání ji místní vysvobodili (dost se blížila chvíle začátku posuzování) a my už s hrůzou v očích také projeli do garáží.

Parkovací lístek jsem uložila pečlivě do kastlíku (protože není nic horšího než jeho ztráta), sbalili jsme židličky, Gambíka a vyrazili na výstaviště. Jakmile jsme zaklapli první dveře za garáží, došel nám náš velký omyl. Dveře měly zvenku kouli a zpět se dalo jít pouze po přiložení parkovacího lístku ke čtečce… nic, teď to není čas řešit, musíme stihnout přejímku.

Naštěstí bylo vše dál hezky zorganizované, rychle jsme našli kruh, vybalili si saky a paky, obhlédli konkurenci a čekali na posuzování. Gambova třída byla samozřejmě nejobsazenější. Přihlášeni byli 4 psi, jeden nedorazil, takže pořád další dva konkurenti. Rakouský šampionát se začal pomalu vzdalovat.

Marek vyrazil ukecávat vrátného, aby ho pustil do garáží bez lístku, ten zuřivě argumentoval, že bez lístku jsme se nemohli dostat ani ven. Po prezentaci, že to šlo velmi snadno, získal náš drahocenný poklad v podobě lístku :)

Sotva jsme se rozkoukali, začalo posuzování. Byli jsme poslední v kruhu, rozhodčí byla Gambův typ, dáma něco kolem šedesátky, takové on nejradši. Hezky se na ni culil, poslušně předváděl postoj, nadšeně se proběhnul v kruhu a rozhodčí ho vyslala na první místo ve třídě. Získáním V1, CACA Gambo dokončil rakouského šampiona a nám udělal obrovskou radost, kterou pak ještě okořenil přidáním res. CACIB.

Sbalili jsme všechny serepetičky, rozloučili se s ostatními basenjisty (a že se sešla sympatická grupa – Msumari's, Abuluku atd.) a vyrazili do garáží. Drahocenný lístek nás nechtěl pustit ven, závora se nezvedala. Telefonát na velín a vysvětlování, ať zvednou závoru, uf, výjezd ven na sluníčko.

Rozhodli jsme se vrátit se do Neustiftu, kde jsme bydleli, a prohlédnout si okolí. V informačním centru jsme se poptali na lanovku, jestli Gambo může s náma. Vybavili jsme se náhubkem a chutí porozhlédnout se po okolí a vyrazili k dolnímu stanovišť lanovky, která nás měla vyvézt do 1760 metrů nad mořem.

Bylo 16:45, zakoupili jsme dvě zpáteční jízdenky (pes zdarma, jak milé) a vydali se lanovkou nahoru. Cesta trvala asi deset minut, výhled býl krásnější a krásnější. Gambo, zdá se, hrůzou z výšek netrpí, bedlivě sledoval okolí a tvářil se spokojeně.

Vyjeli jsme nahoru, bylo nám o něco chladněji, přeci jen velká výška, my v tričku, na nohou žabky. Ale co, obhlédneme krajinu, dáme si v kavárně s vyhlídkou štrúdl a pofičíme lanovkou dolů.

Na štrúdl nedošlo, na lanovku bohužel taky ne. V pět (ano, pár minut po výjezdu nahoru) začala lanovka cinkat a než jsme uběhli těch dvacet metrů, tak pán už jen krčil rameny, že prostě zavírá a nazdar. Bezva situace, máte zpáteční lístek na lanovku za hromadu peněz, na nohách žabky, na vodítku nadšené zvíře, druhý den vás čeká výstava a stojíte na hoře vyšší než Sněžka.

Nedalo se nic dělat, vyrazili jsme směrem dolů po vlastní ose, brzdili jsme v žabkách jako o život (nikdy si nekupujte nové boty den před odjezdem kamkoliv, je to o poznání horší) a vydali se na túru do údolí. Gambík byl vypuštěn z vodítka po první zatáčce, tažné zvíře by v tomto případě nebylo dobré. Hned v druhé zatáčce byl koblih, nene, žádná pekárna na vršku, nýbž pořádný kravský koblih. A Gambo se do něj plavmo vrhnul, hezky zádíčka prodrbat a navonět. Ano, Arnold je ve svých filemch maskovaný proti Gambovi v Alpách dost trapně. Gambo byl totiž jedno velké… koblih. Tuto akci preventivně zopakoval ještě několikrát, aby náhodou maskování neopadlo. A byl naprosto spokojený. Začala jsem mu říkat hovnivál. Nebo radši hrdobec?

Následně se vrhnul do prudkého kopce a rozhodl se, že si dá řádný hovězí steak. Trošku prohnal krávy (až koupíte zdrclé alpské mléko, tak reklamace prosím u našeho ušatce). Kolemjdoucí turisti (mimochodem vybavení pohorama, větrovkou a nordic holemi…) zírali, co se to děje, zato Gambo svižně lámal všechny existující rekordy v coursingu.

Užívali jsem si vycházku s krásným výhledem po okolí a přemítali, co nás bude nejvíc bolet a kde budeme mít puchýře. Dolů jsme se dostali po necelých třech hodinách svižné chůze.

Tvářili jsme se, že psova podivná nahnědlá barva je standardním zbarvením a že ten odér je odjinud. Propašovali Gambíka do sprcháče, kde dostal řádnou koupel hodnou šampiona. Vydrbán šamponem zaplul do postele a tvářil se, že bude aspoň chvíli unaven. My už jsme se zmohli jen na studenou (ale lokální a skvělou) večeři na terase a v půl desáté zničení vytuhli.

Ráno jsme se pokusili vstát, abychom zjistili, že nás bolí naprosto všechno. Chůze podobná kačerovi byla dost náročná, představa pobíhání v kruhu mě děsila ještě víc.

Ale nadšeně jsme vyrazili do Innsbrucku, profesionálně zajeli do garáží, vyšli tentokrát s lístkem správnými dveřmi (tudíž už se neplatilo vstupné a cena parkování tak začala být přijatelnější) a vyhledali svůj kruh. Tam jsem začala řešit, kam jsem dala ten zatracený lístek. Představa komunikace s mistrem garážníkem mě nelákala. Rozhodla jsem se, že vyčkám, až někdo vyjde dveřmi z garáží, a já tam ladně zapluju. Pět minut, nikdo, tak jsem se zeptala místní dámy obstarávající WC, jestli nezná lepší cestu… ano, znala, stála jsem u špatných dveří. Ty správné byly kousek vedle a žádná koule na nich nebyla a dalo se normálně projít… prohledám auto, nic. Jemně mě chytla žaludeční nevolnost. Vyrazila jsem tedy zpátky ke kruhu, prohrabala podvacáté batoh a našla lístek přichycený za podšívku v kapse, ve kterém jsem původně hledala. Ach jo.

Čekalo nás posuzování. Rakouský rozhodčí nepůsobil moc sympaticky, řekla bych přímo nesympaticky… neustále komandoval vystavující, kam mají psa přesunout a pekelně se u toho mračil. No, má duše byla malá, ale doufala jsem, že Gambo jako ostřílený výstavní pes si z něj nic dělat nebude.

Nedělal, stál dokonale v postoji, až jsem zírala, cestou se sice snažil sežrat nějaké pamlsky, které tam nechal předchozí nezodpovědný soutěžící (copak nikdo nechápe, že basenji je lepší než vysavač od i-Robota?), ale nakonec i ten pohyb zvládnul.

Po trošce zmatku jsme pochopili, že Gambo opět porazil své konkurenty a získal V1, CACA… Zmatená a spokojená jsem následně vlítla do kruhu o CACIBa, rozhodčí nás dal jen do postoje, nic víc nechtěl a rovnou zadal Gambovi CACIBa, jak milé od nemilého rozhodčího :)

Následoval boj o BOBa s krásnou fenečkou z Msumaris's. Tentokrát to bylo delší, postoj, pohyb, postoj hlavou k sobě… a je to v kapse, máme zase bóbika :)

Naprosto spokojení a překvapení jsme si dali výborný oběd v místní kantýně, zakoupili odměny Gambíkovi (nový plyšový pes a hromada něčeho na zub), prokroužili závěrečné soutěže a spokojení vyrazili směr Praha.

Bez zácp, zato s Mordorem nad hlavami jsme před desátou dorazili domů a Gambíkovi na počest práskli šampáňo. Ať žije žampión! Další výstava až za 14 dní :)

A tak holt letos místo do závodů nastupoval převážně do tréninků, aby mohl start pořádně natrénovat. První letošní závod pro něj nastal až v plné sezóně.

11. 7. 2010 – Anubis Cup v Kolíně – soloracing – 360 m

V tento krásný letní den se Gambo dočkal svého prvního letošního závodu, zatím jen soloracing, kdy se pořadí určuje dle času. Gambo soupeřil s Akoušem a Isoké. V prvním běhu doběhl v čase 32,592 a byl průběžně na prvním místě, za ním Aki a Isa. Kvůli neuvěřitelnému vedru se druhé kolo běhů zrušilo (teploměr se šplhal hodně přes 30 stupňů), takže Gambo si přebral vítězný pohár, ozkoušel postoj na stupni nejvyšším a frčel se ochladit na pískovnu do příjemné vody.

1. 8. 2010 – Kolínský zajíc – soloracing – 360 m

O tři týdny později byl na řadě další soloracing - opět v Kolíně. Gambo se utkal s Isou, která se ale rozhodla akci sabotovat a věnovat se opalování, takže bohužel dostala nedoběhy. Gambo tak vyhrál s časy 32,79 a 32,48.

Byla s námi i Batuulka - bývalá aktivní závodnice, která byla u Gamboteamu na hlídání. Protože celou dobu intenzivně pozorovala dráhu, vyrazila na jeden tréninkový běh a byla prostě skvělá, krásný start, intenzivní sledování návnady, nezapomněla ani ň!!!

12. 9. 2010 – Mistrovství Čech – Mladá Boleslav – 345 m

Konečně první závod se společností. Tentokrát s kamarádkou Remy. Poctivé užívání posledního sluníčka.

Šup do boxu, okamžitě k mříži, bleskurychlý start, panička hejká jak magor a skáče paničce od Remy na záda, protože je šťastná, že Gambo pochopil, co je cílem dostihu. První i druhé kolo Gambo vyhrál, stal se Mistrem Čech a zjistil, že ví, jak obšťastnit páníčky. Remy si odnesla titul vicemistra.

3. 10. 2010 – Boleslavský pohár – Mladá Boleslav – 345 m

Do závodu přijeli tři basenjíci: Gambo, Remy a hvězda dostihů Rony. Všichni spokojeně užívali teplých nápojů v hrozné zimě a čekali jasný výsledek Rony (kde bere tak dlouhé nohy? ), Gambo, začátečník Remy. První kolo, vyrvál u boxu (ani jeden se nemohl dočkat), Gambo opět okamžitě k mříži, bleskurychlý start, panička opět hejká a dělá ze sebe cvoka, ale start je důležitý. Gambo s náskokem poráží v rozběhu Ronyho. Za ním v závěsu Remy. Rozběh ale není důležitý, jediným cílem je doběhnout.

Do druhého kola jde Gambo s červenou dečkou, panička s myšlenkama, že to byla moc velká náhoda, aby se mohlo vítězství opakovat. Gambo je ale odhodlaný ke všemu, opět skvělý start (on jim tu mříž jednou podhrabe), start a vítězství ve stejném duchu. V cíli mírná bitka, kdo tu kůži sežere, ale kluci neměli moc příležitost :) Rovnou na bednu, pak hned do auta a pořádně zatopit, brrr, náročné vítězství. Čas ve finále 31, 38.

Tento dostih měl ještě „dohru“ – při pročítání výsledků v licenci při psaní tohoto článku na paničku vypadla CACTová kartička. No, asi by měla víc sledovat propozice dostihů :)

16. 10. 2010 – Mistrovství ČR na krátkou trať – Kolín – 280 m

Poslední závod sezóny, počasí nakonec vyšlo a nepršelo. Do závodu byli přihlášeni tři závodníci – Gambo, Remy a Haya – Gambova mladší sestra a dámská hvězda dostihů.

Závod byl i závodem pro páníčky – vypustit psa a pelášit do cíle rychleji než basenjík :) Rozběh proběhl pro Gamboteam překvapivě: Gambo s přehledem první, druhá Haya, za ní pak Remy. Druhé kolo tedy v červené dečce. Rychlý start, holky se tam trošku zasekly rozmlouváním o tom, která z nich má lepší střih a manikúru, Gambo přes své sklony k debatění o kráse ani neotočil hlavu a opět s velkým náskokem vyhrál, za ním doběhla Haya a těsně za ní Remy, která ale za plkání na trati dostala Déčko.

Gambo si tedy vyběhal titul Mistra ČR, Haya se stala Mistryní ČR a Remy sice diskvalifikovaná, ale natěšená do další sezóny všem vytřít zrak :)

Suma sumárum

Gambo si letos odběhl pět dostihů, všech pět vyhrál, získal dva mistrovské tituly, jeden CACT, ale hlavně se mu vrátila touha vyhrávat. Tím dál páníčkům nejlepší svatební dar :)

Brzo snad budou videa z akcí :)

Novinka byla nachystaná i pro Remy – první zkouška boxů. Remy jako velká pohodářka nezaváhala a pokaždé hezky vyběhla. Všichni si zkusili sóla, pak nadešel nejpočetnější běh za účasti Fable, Gamba, Remy a Džesiky. Třetí kolo už dali jen Gambo, Isa a Remy.

Nejdřív nás čekal Senec, už od začátku to byl jeden problém za druhým, platili jsme kartou, přesto nám tvrdili, že platba nedorazila. Po příjezdu do Sence jsme pochopili, že zdaleka nejsme jediní. Zaplatili jsme výstavu znovu na místě (a stornovali následně platbu kartou) a rozčarovaní z pekelné organizace se přesunuli k našemu kruhu. Velký, travnatý, plný sluníčka. Pro basenjíka ideál. 

Hodina od začátku posuzování, rozhodčí v nedohlednu. Přesun do jiného kruhu, hodina čekání, přesun k původnímu kruhu, další čekání, finální přesun k novému kruhu a po několika langoších i posouzení. Gamba to nerozhodilo a za povzbuzování celého svého týmu (páníčci, Světla a Ivan) si odnesl svého BOBa a v závěrečném kruhu BIG 2. Posbíral velký dárkový koš, kterým podělil své psí kamarády a vydal se na hezký víkend na Moravu.

Více fotek zde.

O dva dny později jsme za ranního kuropění vyrazili opět na Slovensko, tentokrát do Nitry. Krásně zorganizovaná výstava, nepříjemný rozhodčí, ale Gambík si odnesl V1, CAC, CACIB, Grand Prix Slovakia 2009 winner, BOB a BIG 3. Společně jsme pak vytleskali a vyjásali BIS krásnému afgánovi.

Více fotek zde.

O týden později k nám na víkend dorazila Gambova velká kamarádka Batuulka, první půl hoďku sice po sobě řvali jako dva naštvaní tygři, ale pak si začali hrát a užívat si. Hezky šli navštívit kolegy do práce (vymést odpadkáče a účastnit se porady). V sobotu jsme vyrazili do Stromovky společně s Robertem a Ozzym. Smečka o třech basenjících už je docela zážitek.

Více fotek zde.

V neděli jsme společně vyrazili na výstavu do Klatov, Batuulka byla vzorná společnice a pokojně pochrupávala na sluníčku nebo v domečku. Gambo ji gentlemansky hlídal, nikdo se nesměl přiblížit k naší dece :)

Pan rozhodčí Šimek nám udělal velkou radost, protože nás vítal se slovy: „Aaaa, to je ten krásný basenji.“ To se pak dobře vystavuje. Ale nic nám nedal zadarmo, o BOBa jsme běhali sami, přesto nás nechal běhat pěkně dlouho, abychom si toho vážili :)

Gambo nakonec vybojoval i BIG 5, celkově tedy čtvrtého BIGa za sebou.

Měli jsme opěr naši milou společnost: Světlu a Ivana, kteří okukovali lundíky:

Více fotek z Klatov najdete zde.

Poslední červnovou akcí byla klubovka v Dole. Letos jsme nejeli na celý sraz. Pro Gambíka je to velký stres, protože ho pokaždé někdo porafal. Vyrazili jsme až v sobotu ráno a užili si pohled na obrovské množství basenjíků. Zároveň jsme viděli naše potomky z vrhu B z Abitibi.

Gambo na výstavě získal ve třídě vítězů V1, CAC a spokojeně a neporušeně vyrazil domů dospat náročný červen.

Více fotek z Dolu zde.

Další klubovka snad bude stejně zábavná

Květen byl ve znamení začátku coursingové kariéry. Gambík se pro letošní sezonu rozhodl věnovat se coursingu a dal to dost jasně najevo tím, že v dostihovém boxu se otáčel prdelkou dopředu :)

A prvním coursingem byla rovnou nominace na ME v České Vsi. Vydali jsme se na romantickou projížďku směr Jeseníky, ubytovali se na ranči a užívali si jarního sluníčka. Gambo byl nadšený z koní, kterých bylo na ranči požehnaně. Tak velcí psi ho prostě ohromovali.

První běh proběhl v kopcovitém terénu dobře. V druhém běhu se však návnada ve vysoké trávě ztratila, Gambo několik minut zuřivě běhal po louce a hledal. Adrenalin mu díky tomu stoupnul tak vysoko, že v cíli zapomněl přibrzdit a předvedl tak před samotným killem i parádní gymnastický kousek:

Za svůj běh si Gambo vysloužil celkem 169 bodů (na tomto závodě se hodnotilo v každém běhu do maxima 100 bodů). Ani to ho však nedostalo do „reprezentace“ na ME. A to bohužel z dost podivného důvodu, basenjíci na ME nejsou povoleni. Rozhodující elita by se někdy měla přijít podívat, jací jsou basenjíci nadšení lovci :)

Více fotek zde.

Aby toho neměl málo, hned následující den odpoledne jsme už byli rozloženi na dece na dostihové dráze v Bratislavě, kde se konalo coursingové mistrovství Slovenska. Protože basenjíci byli jen dva (zdravíme Kipi), byli zařazení do kategorie MIX.

Gambo s Kipi se vrhli do závodění s velkým nadšením.

Gambo se předvedl hlavně v killu:

Po obou bězích měl Gambo stejný počet bodů jako border kolie (371,5), protože však dle regulí vítězí závodník s větším počtem bodů v druhém běhu, získal Gambo stříbrnou medaili. Kipi byla hned v závěsu třetí. Oba začínající basenjíci tak udivili veškeré zkušené okolí a spokojeně odjeli s medailemi, granulemi a madlem do koupelny :) Ceny v psích závodech mohou být dost překvapivé…

Více fotek z Bratislavy zde.

Posledním květnovým coursingem byl bodovací závod v Kralupech, Gambo byl bohužel opět jediným zástupcem plemene, takže po dvou hezkých bězích získal nepřekvapivě první místo a celkem 330 bodů.

Gamba tak na celé akci nejvíce zajímal televizní štáb:

A protože byl před námi prodloužený víkend, vydali jsme se rovnou ze závodiště do Bratislavy na naši oblíbenou dvoudenní výstavu.

První den jsme v kruhu strávili asi 10 vteřin, dostali jsme V2, res CAC a vyrazili s Gambíkovou dcerou Nibinkou na úžasnou procházku kolem Dunaje. Oba dva se dokonale vyřádili, takže následující den byl Gambo tak znavený, že byl ve výstavním kruhu skoro tažen jako dřevěný kačer na provázku, bohužel však neměl kolečka.

Kupodivu to nezabránilo v předvedení své krásy a získal V1, CAC, CACIB. Spokojenost tedy velká. Fotky budou brzo v galerii.

Poslední květnovou akcí byla mezinárodní výstava v Litoměřicích, kam se sjela pěkná skupinka basenjíků. Gambo se předvedl s naprostým přehledem (kéž by měl takovou náladu vždycky) a od rozhodčího získal V1, CAC, CACIB, BOB, čímž splnil poslední podmínku pro udělení titulu INTERŠAMPION. Spokojení z vydařené akce jsme tedy zůstali na odpolední soutěže, fandili Shantičce a Bossíkovi v boji o nejkrásnější pár, kde získali úžasné druhé místo. Gratulujeme!!!

Za úmorného vedra, které se Gambovi líbilo, jsme se vydali do závěrečného kruhu, který se rozprostíral na rozpáleném asfaltovém plácku bez pořádného koberce. Rozhodčí to bral velmi poctivě, nechával všechny bez výjíimky běhat všemi směry. A nakonec Gambo získal parádní místo BIG 2, na prvním místě se umístil krásný pan Akita inu, se kterým se potkal už v Mladé Boleslavi, kde bylo pořadí opačné. Spravedlnost musí být :)

Spokojení, plní dojmů a s náručí vrchovatou poháry jsme se vydali směrem domů k zaslouženému odpočinku po náročném květnu.

Duben se letos podařil, většinou basenjíka budilo krásné sluníčko. A tak jsme v dubnu vyrazili na několik sportovních akcí. Pokaždé to bylo v Kolíně. 

Gambo ale bohužel nějak přehodnotil svoje zkušenosti z loňské sezóny a rozhodl se, že letos bude zpestřovat závody tím, že bude vybíhat zadečkem napřed. Zatím se nám nedaří mu vysvětlit, že ho to značně znevýhodňuje, co se týče pořadí v cíli. Nu což. Hlavní je, že si to Gambo užívá. Není nad šťastného basenjíka po pár bězích na oválu… a šťastné majitele vybouřeného lovce.

Zde najdete fotodokumentaci z dostihu v Kolíně ze 4.4., z Jarního poháru v Kolíně 11.4. a také tréninku z 30.4., kterého se zúčastnilo snad 15 basenji, není to na Guinnessovu knihu rekordů?

Na konci dubna jsme stihli ještě naši oblíbenou výstavu v Budějovicích. Spousta stánků, velké kruhy, parkování přímo u haly. Sešlo se hodně nových basenjíků, mladých pejsků, kteří se svojí výstavní kariérou teprve začínají. Velký obdiv si zasloužil Masai, který svým zvrásněným čelem dostane každého drsňáka:

Výstavu posuzoval F. Šimek a Gambo od něj získal V1, CAC, CACIB, BOB a ohodnocení:

Elegantní pes, výborně stavěný, hlava s vráskou, dostatek pigmentu, výborná horní i spodní linie, perfektní zaúhlení, chody prostorné.

Sotva výstava začla, Gambo zabodoval a v deset si pyšně vyšlapoval jako opětovný BOBík. Díky krásnému počasí a spolučekatelství dalších basenjistů a známých (zdravíme naháčky) jsme vydrželi na odpolední soutěže.

Naše roztleskávačky Jana a Shanticka, holky, děkujeme :)

Posuzoval zahraniční rozhodčí. Procházel si předkruh velmi pozorně, psi prohmatával a zkoušel jejich pozornost. Ve finálovém kruhu při výběru do užšího kola nás bez pozastavení přešel… a pak udělal krok zpátky a vybral Gambíka. Při posuzování po jednotlivcích psech v závěrečné desítce se Gambo předvedl, běželi jsme rovně od rozhodčího, otočka, běh zpátky a Gambo začal radostně na rozhodčího jódlovat, to u něj vykouzlilo pobavený úsměv.

A snad i Gambovo nadšení pro předvádění se mu v konkurenci mnoha krásných psů pomohlo k získání BIG 4.

Pak už jen výběr správné hračky a pamlsku a hurá zpátky domů, dospat ten hektický měsíc. A to ještě basenjík netuší, co na něj páníčci šijí na květen … sladké sny.

Další fotky z Budějovic najdete zde.

Ráno vstal čilý jako rybička a nachystaný pokračovat dál do Lucemburku. My jsme polomrtví vystartovali také. Ubytovali jsme se v ověřeném hotýlku Novotel v centru města. Gambo se profesionálně rozvalil v posteli a odpočíval.

Odpoledne jsme se vydali na první obhlídku Lucemburku. Není to velké město, o to je hezčí. Bohužel počasí nám příliš nepřálo, Gambo protestoval proti vycházce v dešti, takže jsme koupili průvodce městem a vydali se pomalu zpátky. V hotelové restauraci Gamba mile uvítali a nikdo neřešil, že by tam snad pes nemohl.

Gambova oblíbená činnost je plazení se pod čímkoliv, obzvláště pokud je na zemi koberec. Takže zkoumal, jestli se nedá najít něco zajímavého pod postelí. Věnoval se tomu hojnou část pobytu. A dělal to tak intenzivně, že si spálil kůži na hrudníku a na noze. Pak velmi rychle přestal :)

V sobotu se vyčasilo, vyrazili jsme do místních parků, vypustili basenjíka a pěkně pomalu obcházeli parkem celé město. Pořádně jsme si prohlédli i město a vyrazili na hotel připravit se na nastávajíci den, kdy nás čekala výstava. Gambo se nedobrovolně podrobil koupeli, zabalili jsme všechny potřebné propriety a rychle šli spát, čekalo nás vstávání okořeněné posunem času dopředu.

Ráno jsme vyrazili na výstaviště, po dlouhém hledání parkování (oficiální parkoviště bylo už plné) jsme dorazili k našemu kruhu. Jako posledně byl kruh prostorný, velký koberec po celé ploše. V okolí už se pomalu objevovaly ušaté hlavy basenjíků. Bohužel jsme byli na řadě až poslední, takže jsme dlouho čekali a na Gambovi už byla znát únava. Ale my jsme aspoň měli čas pořádně obhlédnout ostatní pejsky.

Půlhodinky před posuzováním už jsme se začali chystat. S Gambem na výstavním vodítku jsme obešli pár koleček, aby si připomněl, jak je to správně. A bohužel aby dostál Gambo své pověsti, tak se najednou otočil černý špic a kousnul Gamba do stehna, jen tak, bez jakéhokoliv varování. Gambo ozdobený pěticentimetrovým šrámem svěsil uši a tvářil se otráveně.

Do kruhu jsme vběhli se dvěma basenjíky, jeden z nich byl na této výstavě loni BOB, konkurence byla velká a dojeli opravdu hezcí psi. Pořádně jsme se proběhli, slovinská rozhodčí pečlivě prohmatala každého psa a po přemýšlení, kdy ani trochu nedala znát svůj názor, vyzvala Gambíka na první místo.

Gambo získal na mezinárodní výstavě v Lucemburku známku VÝBORNÁ 1, CACL a splnil poslední podmínku pro udělení titulu ŠAMPION LUCEMBURSKA.

Gambo si u kruhu oblíbil krásnou fenečku Linu a hezky si spolu hráli.

Po vystání pár front a zaplacení manipulačního poplatku jsme si odnášeli diplom, obrovský pohár a potvrzení šampionátu, k tomu dostal přídavkem jako odměnu velkou plyšovou ovci.

Lucemburská výstava je velmi dobře zorganizovaná, medaile (o průměru snad 20 centimetrů) dostávají i psi na druhém a třetím místě. Lucembursko je dobře přístupné z mnoha zemí, díky tomu jsme se mohli potkat s basenjíky z Německa, Belgie, Lucemburska, Francie i Polska. Celkově bylo přihlášeno pět a půl ticíce psů, z toho 26 basenjíků.

Na zpáteční cestě jsme opět přespávali v Německu, kde si Gambo plně užíval sluníčka a možnosti špehovat okolí z balkonu. Plný energie prohnal sousedovic kocoura, který chudák ještě do noci seděl na stromě a nejspíš byl v šoku, kde se tam vzala liška.

Cestu zpátky do Prahy zvládnul opět v blaženém spánku, v parku se pozdravil se svými psími kamarády a doma se hned zahrabal pod deku a poctivě dospává náročný víkend výstavního psa.

Více fotek najdete zde

Vypravili jsme se tedy do ateliéru nechat nafotit našeho žampiónka. Na začátku nás vypekl, protože místo do objektivu zasněně mhouřil očka z okna vstříc prvnímu jarnímu sluníčku. Po zatáhnutí rolety se ale začal plně věnovat své úloze mediální hvězdy :)

Focení bylo moc příjemné a Gambovi se nejvíc líbila část focená na zahradě, fotky v pohybu on má přeci jen nejraději.

Časopis před pár dny vyšel a pro zvědavé a pro ty, kteří ho u stánku nesehnali, sem dáváme se svolením autorky paní Trávníčkové jeho kopii:

Kousek za Prahou začalo zlověstně pršet a objevovala se černá mračna. Pořád jsme věřili, že v Chrudimi vysvitne sluníčko, ale zázrak se tentokrát nekonal. Poprchávalo a bylo pošmourno. Déšť naštěstí dopoledne ustal, takže jsme mohli postávat kolem dráhy a sledovat licenční běhy pejsků. 

Gambo tak moc chtěl běhat, že pořád kvílel a hejkal a snažil se nás přesvědčit, že bysme ho měli pustit rovnou…na co nějaké čekání, já bych jim to ukázal 

Společně s námi čekala ještě naše mladší sestřička Haya. Původně jsme chtěli dát každý sólo běh a jeden společný nakonec. Ale čekání se bohužel kvůli závadě na technice natolik protáhlo, že jsme se na poslední chvíli rozhodli pustit je rovnou spolu. Bohužel jsme na další běh už neměli čas čekat.

Gambo i Haya měli už na krku coursingové obojky (bohužel oba dva bílé). Na startu se Gambo tak vzpouzel, jak chtěl vystartovat, že to naopak způsobilo pozdní start.

Jinak bez chyby oba vyrazili, Gambo zkoušel z obou stran, kudy by Hayu oběhl, aby do ní nedrcnul…za zatáčkou se dostali vedle sebe, Haya tam škobrtla v bahně a trošku ztratila, ale všechno se srovnalo v poslední zatáčce.

Oba dva se s nadšením zahryzli do kůžičky a dostali od rozhodčí pochvalu, že takto by to mělo vypadat. Nejde o to, kdo je v cíli první, ale jak si nadbíhá a jak probíhá spolupráce mezi psy. Prostě basenjíci se ukázali jako geniální lovci. Aby ne…trénink při lovení čehokoliv ze stolu z nich dělá mistry.

Více fotek najdete zde.

Už se těšíme, až zase vyrazíme někam na coursing nebo dostihy.